Kurzy

Titan

10. 6. 2025 11. 8. 2025

Titan je kov, který se v posledních desetiletích stal klíčovým materiálem pro různé průmyslové aplikace, od letectví a kosmonautiky až po medicínu a potravinářský průmysl. Díky své vynikající pevnosti, nízké hmotnosti a vysoké odolnosti proti korozi se titan stal nezbytným ve specifických aplikacích, kde jiné materiály nemohou poskytovat požadovanou výkonnost. Zaměří se na historii titanu, jeho výrobu, fyzikální a chemické vlastnosti, využití, recyklaci a důležité informace o titanu, které jsou klíčové pro jeho široké spektrum aplikací. Historie titanu Titan byl poprvé objeven v roce 1791 britským chemikem Williamem Gregorem, který izoloval jeho oxid z rudy, kterou nazval ilmenit. Avšak kovový titan, v čisté formě, byl poprvé vyroben až v roce 1910 německým chemikem Mattheusem Klaprothem. V této době se titan těžko vyráběl, protože pro jeho extrakci bylo potřeba vysoké teploty a složitý proces. Skutečný průlom v produkci titanu přišel až ve 40. letech 20. století, kdy byla vyvinuta metoda Krollova procesu, která umožnila průmyslovou výrobu titanu. Krollův proces, který byl vyvinut v roce 1940, se stal základem pro komerční výrobu titanu. Tento proces zahrnoval reakci tetrachloridu titanu (TiCl4) s hořčíkem, což vedlo k produkci čistého titanu. Díky této metodě se titan stal dostupným pro různé průmyslové aplikace, především v letectví a vojenských technologiích. Výroba titanu Výroba titanu je složitý proces, který zahrnuje několik kroků, aby se získal čistý kov: Těžba rudy Titan se obvykle získává z rud jako je ilmenit (FeTiO3) a rutile (TiO2). Tyto rudy obsahují vysoký podíl oxidu titanu, který je základem pro výrobu titanu. Krollův proces Tento proces zahrnuje redukci oxidu titanu (TiO2) na titan pomocí hořčíku v prostředí při vysokých teplotách. Reakce je následující:TiCl4 +2Mg→Ti+2MgCl2 Tento proces vede k získání čistého kovového titanu. Purifikace Po vyrobení titanu v podobě slitin se tento kov často purifikuje nebo se vylepšuje podle požadavků pro konkrétní aplikace, například pro letecký průmysl, kde je kladeno důraz na čistotu a pevnost materiálu. Formování a tváření Titan se následně zpracovává na plechy, tyče, trubky a další formy pomocí metod jako jsou válcování, kování nebo lití. Fyzikální vlastnosti titanu Titan je ceněn pro svou kombinaci fyzikálních vlastností, které ho činí ideálním materiálem pro náročné aplikace: Nízká hmotnost Titan je o 45 % lehčí než ocel, což ho činí ideálním pro aplikace, kde je hmotnost kritická, například v letectví a kosmonautice. Vysoká pevnost I přes svou nízkou hmotnost má titan vysokou pevnost, což znamená, že je odolný vůči deformacím a mechanickému namáhání. Vysoká odolnost proti korozi Titan je extrémně odolný vůči korozi, zejména vůči mořské vodě, kyselinám, chloridům a mnoha dalším agresivním látkám, což je důvod, proč se používá v námořních a chemických aplikacích. Vysoká teplotní odolnost Titan má schopnost odolávat vysokým teplotám bez ztráty pevnosti, což ho činí ideálním pro aplikace v letectví a kosmonautice. Biokompatibilita Titan je biokompatibilní, což znamená, že je inertní v těle a nevyvolává alergické reakce, což je důvod, proč se titan používá při výrobě lékařských implantátů, jako jsou náhrady kloubů a zubní implantáty. Chemické vlastnosti titanu Chemické vlastnosti titanu jsou zásadní pro jeho odolnost a široké využití: Odolnost proti korozi Titan je vysoce odolný proti korozi, protože tvoří na svém povrchu ochrannou vrstvu oxidu titanu (TiO2), která ho chrání před dalším poškozením. Tento oxid je velmi stabilní a chrání titan před působením vlhkosti, kyselin a dalších agresivních látek. Reaktivita Titan je vysoce reaktivní při vysokých teplotách, což znamená, že se může kombinovat s jinými prvky a vytvářet slitiny, které zlepšují jeho vlastnosti, jako je pevnost a odolnost proti korozi. Nízká hustota Titan má nízkou hustotu, což přispívá k jeho lehkosti při zachování vysoké pevnosti. Druhy titanu Titan se vyrábí ve formě různých slitin, které obsahují různé legující prvky pro zlepšení mechanických a chemických vlastností. Čistý titan (Grade 1–Grade 4): Titan v čisté formě se dělí do několika tříd podle čistoty kovu. Čistý titan je měkčí a flexibilní, což ho činí vhodným pro určité aplikace, jako jsou lékařské implantáty. Titanové slitiny Titanové slitiny jsou vyrobeny přidáním dalších prvků, jako je hliník, vanad, železo nebo molybden, které zvyšují jeho pevnost a odolnost. Příklady: Ti-6Al-4V Slitina titanu s 6 % hliníku a 4 % vanadu. Tato slitina je jednou z nejběžněji používaných titanových slitin, zejména v letectví a kosmonautice. Ti-3Al-2.5V Slitina titanu s hliníkem a vanadem, která je flexibilnější a vhodná pro některé námořní aplikace. Označení titanu Titan a titanové slitiny jsou označovány podle standardů, jako je ASTM (American Society for Testing and Materials), ISO (International Organization for Standardization) a AMS (Aerospace Material Specification). Označení obvykle obsahuje číslo, které označuje třídu čistoty nebo slitiny, a specifikace vlastností materiálu. Využití titanu Automobilový průmysl Specifické objednávky na míru Letecký a kosmický průmysl Díky své pevnosti, nízké hmotnosti a vysoké teplotní odolnosti je titan klíčovým materiálem v letectví a kosmonautice. Používá se na výrobu trupů letadel, raketových komponentů a dalších součástí, které musí odolávat extrémním podmínkám. Lékařský průmysl Titan je ideální pro výrobu lékařských implantátů, jako jsou zubní implantáty, náhrady kloubů a chirurgické nástroje, protože je biokompatibilní a odolný vůči korozi. Chemický průmysl Díky své odolnosti proti agresivním chemikáliím se titan používá na výrobu nádob a potrubí v chemických a petrochemických závodech. Potravinářský průmysl Titan se používá na výrobu zařízení, které přicházejí do styku s potravinami, jako jsou nádoby na uchovávání potravin a nápoje. Recyklace titanu Titan je vysoce recyklovatelný kov, což znamená, že může být opětovně použit bez ztráty vlastností. Recyklace titanu má několik výhod: Úspora energie Recyklace titanu spotřebovává mnohem méně energie než výroba nového titanu z rudy, což znamená nižší náklady a menší dopad na životní prostředí. Úspora surovin Recyklace snižuje potřebu těžby nových surovin a zlepšuje udržitelnost průmyslu. Ekologické výhody Recyklace titanu pomáhá snižovat emise CO2 a další znečišťující látky. Titan je výjimečný kov s vynikajícími vlastnostmi, které ho činí ideálním pro širokou škálu náročných aplikací, od leteckého a kosmického průmyslu po medicínu a chemické technologie. Díky své pevnosti, nízké hmotnosti, odolnosti proti korozi a biokompatibilitě je titan klíčovým materiálem pro moderní technologie. Navíc, jeho recyklovatelnost přispívá k udržitelnosti a ochraně životního prostředí.

MMA Technologie svařování

10. 6. 2025 24. 6. 2025

Od prvního oblouku po kvalitní svar Metoda MMA (Manual Metal Arc), často známá jako svařování obalenou elektrodou, patří k nejstarším a nejrozšířenějším svařovacím metodám na světě. I když se dnes hojně využívají metody TIG a MAG, MMA si stále drží pevné místo – hlavně tam, kde je potřeba jednoduché, mobilní a spolehlivé řešení. Technologie metody MMA Zdrojem tepla je elektrický oblouk, který vzniká mezi elektrodou a základním materiálem. Elektroda je obalená drátová tyčka, která se taví a zároveň poskytuje ochranu svaru pomocí vzniklé strusky a plynů z obalu. Elektrodu svářeč drží v elektrodovém držáku a postupně ji spotřebovává. 📌 MMA nevyžaduje externí plyn – je proto ideální pro venkovní a montážní práce. Princip svařování elektrodou Po zapálení oblouku se začne tavit jádro elektrody i základní materiál. Obal elektrody se rozkládá na plyny (ochrana tavné lázně) a na strusku (chrání svar před oxidací a pomáhá tvarovat housenku). Svářeč drží a vede elektrodu, přičemž zároveň reguluje vzdálenost, úhel a rychlost posuvu. Ukázka správného svaru Při kvalitním svařování elektrodou by měl mít svar: ✅ Plynulou a rovnou housenku✅ Rovnoměrné spálení elektrody✅ Dobře odloupnutou strusku✅ Bez viditelných pórů nebo kráterů Technika vedení elektrody Vedení elektrody je u MMA klíčové – protože elektroda se zkracuje, svářeč neustále mění její vzdálenost od tavné lázně. Základní pravidla: Úhel elektrody: cca 70–80° ve směru postupu Pohyb: plynulý, mírně „táhnout“ Délka oblouku: přibližně průměr elektrody Rychlost: ani moc pomalu (přetavení), ani moc rychle (nedostatečný průvar) Typy vedení: Rovné vedení (přímá housenka) – nejčastější technika Kývání do stran – pro širší spáry Cikcak – výplň větší mezery, přechod mezi plechy Kruhové vedení – pro estetiku, napojování housenek Kořen svaru – základ pevnosti Kořen je první vrstva svaru, která materiály skutečně spojuje. Pokud selže kořen, selže celý svar. Co je důležité pro kvalitní kořen: Přesně upravená mezera mezi materiály Dobře očištěný základní kov Správné nastavení proudu (ani moc, ani málo) Kvalitní vedení elektrody a stabilní oblouk 📌 U metodiky svařování na zkoušky (např. ISO 9606-1) se na kořen klade zvláštní důraz – často se dělají rentgeny nebo lomy. Čištění před, během a po svařování ✅ Před svařováním: Odstranit rez, mastnotu, barvu a okuje – např. kartáčem, acetonem, bruskou Zajistit suchý a čistý povrch Zvlášť u bazických elektrod předhřev materiálu i elektrody (při vlhkosti) 🔁 Během svařování: Odstranit strusku mezi jednotlivými vrstvami Kontrola tvaru svarové lázně ✅ Po svařování: Pečlivé odloupnutí strusky Vyčištění svaru kartáčem Kontrola vzhledu, případně broušení 📌 U vícevstvých svarů je čištění naprosto nezbytné – jinak riskuješ vměstky, póry nebo nedostatečné spojení vrstev. Svařování metodou MMA je tradiční, univerzální a stále velmi efektivní technika. Správný výběr elektrody, pochopení principu oblouku, čistota a pečlivá technika – to vše rozhoduje o tom, zda budeš mít pevný a estetický svar, nebo opravy navíc. Ať už pracuješ na stavbě, v dílně nebo skládáš mosty – MMA tě nikdy nenechá ve štychu. 💪

Zkoušky svarů

10. 6. 2025 19. 6. 2025

Zkoušky svarů jsou nedílnou součástí procesu, který zajišťuje kvalitu a bezpečnost svarových spojů. Ať už jde o ocelové konstrukce, tlakové nádoby, potrubí nebo jiné výrobky, správně provedené zkoušky svarů jsou klíčové pro dosažení vysokých standardů v oblasti svařování. Zkoušky svarů slouží k ověření kvality svarového spoje, což zahrnuje detekci případných vad, jako jsou trhliny, póry nebo nedostatečná penetrace svaru. Cílem těchto zkoušek je zajistit, aby svarové spoje byly schopné odolávat mechanickým a tepelným zatížením, pro které byly navrženy. Typy zkoušek svarů Základní rozdělení zkoušek svarů lze provést podle jejich charakteru na destruktivní zkoušky a nedestruktivní zkoušky. Každý typ zkoušky má svůj specifický účel a metodiku a je vybrán podle požadavků na kvalitu sváru a aplikaci. Zde je přehled obou kategorií: 1. Destruktivní zkoušky (Destructive Testing, DT) Destruktivní zkoušky zahrnují testy, při nichž je zkušební vzorek zcela zničen, což znamená, že se nedá znovu použít. Tyto zkoušky poskytují podrobné informace o mechanických vlastnostech svaru, jako je pevnost, tažnost a odolnost vůči únavě. Mezi nejběžnější destruktivní zkoušky patří: Tahová zkouška – Určuje pevnost svaru v tahu, což je základní test pro hodnocení odolnosti proti porušení při napětí. Zkouška ohybem – Testuje tažnost a flexibilitu svaru při ohybu, a to buď na studeném, nebo zahřátém vzorku. Zkouška na střih – Slouží k hodnocení pevnosti svaru při zatížení v rámci střihových sil. Využití mikrostruktury – Zkoumá mikrostrukturu svaru pod mikroskopem, aby se zjistila kvalita zhutnění a přítomnost defektů. 2. Nedestruktivní zkoušky (Non-Destructive Testing, NDT) Nedestruktivní zkoušky jsou takové, při kterých zůstává svařovaný spoj nepoškozený, a lze tak zjišťovat různé defekty nebo vady bez jeho zničení. Tato metoda je výhodná pro pravidelnou kontrolu během výroby nebo provozu, protože nevyžaduje zničení materiálu. Mezi běžně používané nedestruktivní zkoušky patří: Dohledová vizuální kontrola (VT) – Nejjednodušší a nejběžnější forma kontroly, která se provádí vizuálně pomocí lidského oka nebo optických nástrojů. Ultrazvuková zkouška (UT) – Pomocí vysokofrekvenčního zvukového signálu detekuje vady ve svaru, jako jsou trhliny, dutiny nebo jiná poškození. RT (Rentgenová nebo gamma zkouška) – Používá se k detekci vnitřních defektů svaru, jako jsou pory nebo trhliny, pomocí rentgenových nebo gamma paprsků. Magnetická prášková zkouška (MPI) – Umožňuje detekci povrchových trhlin v materiálech, které jsou magnetické, pomocí magnetického pole a práškového zobrazení. Kapilární zkouška (PT) – Tato metoda využívá kapalné penetranty k detekci povrchových trhlin a defektů. Vizuální zkouška (VT) Vizuální zkouška (VT) je metoda neničivého testování, která zahrnuje prohlídku svarového spoje a jeho okolí, přičemž se zaměřuje na detekci povrchových vad. Tato zkouška nevyžaduje žádné složité zařízení ani chemické látky – vše, co je potřeba, je dobré světlo a někdy zvětšovací pomůcky, jako jsou lupy nebo mikroskopy. Během vizuální kontroly se kontrolor soustředí na celkový vzhled svaru a hledá specifické vady, které mohou ovlivnit pevnost a integritu svaru. Pokud jsou detekovány jakékoli vady, musí být podrobeny dalšímu vyšetření nebo odstranění. Vizuální zkouška je jednou z prvních metod, které se používají při kontrole svaru. Příprava povrchu Před samotnou kontrolou je důležité zajistit, aby povrch svarového spoje byl čistý a bez jakýchkoli nečistot, jako jsou oleje, prach, barvy nebo koroze. Tyto nečistoty mohou zakrýt možné vady nebo způsobit falešně negativní výsledky. Provedení kontroly Kontrolor provádí vizuální prohlídku svaru a hodnotí jeho vzhled. Zkoumá celkový tvar svaru, přítomnost trhlin, pórů, slévání, nadměrného přehřátí, nedostatečné penetrace nebo jiných deformací. Kontrola se provádí pod dobrým osvětlením a při vhodném úhlu, aby byly vady co nejlépe viditelné. Použití zvětšovacích pomůcek Pokud jsou vady na hranici viditelnosti, může kontrolor použít zvětšovací pomůcky, jako jsou lupy nebo mikroskopy. Tímto způsobem se zvyšuje detailnost kontroly, což je užitečné zejména u jemnějších vad, které jsou na povrchu materiálu méně nápadné. Záznam a vyhodnocení Pokud jsou zjištěny vady, musí být přesně zdokumentovány. Záznamy obsahují informace o druhu vady, její velikosti, umístění a dalších relevantních detailech. V některých případech může být nutné provést další testy, jako je penetrantní nebo ultrazvuková zkouška, pro potvrzení a detailní analýzu vady. Výhody vizuální zkoušky Vizuální zkouška má mnoho výhod, které ji činí velmi oblíbenou metodou pro kontrolu svarů: Rychlost a jednoduchost Tento typ zkoušky je velmi rychlý a snadný na provedení. Kontrolor může často získat výsledky okamžitě a provést hodnocení bez zbytečných komplikací. Nízké náklady Vizuální zkouška nevyžaduje drahé vybavení, což ji činí cenově dostupnou metodou pro širokou škálu aplikací. Žádné poškození materiálu Jelikož se neprovádí žádné zásahy do materiálu, vizuální zkouška je neničivá, což znamená, že materiál nebo svar nebudou poškozeny. Přístupnost Tento typ zkoušky lze použít téměř na jakémkoli typu materiálu a v různých prostředích, včetně náročných podmínek. Omezení vizuální zkoušky I když vizuální zkouška nabízí mnoho výhod, má také několik omezení: Pouze povrchové vady Vizuální zkouška je efektivní pouze pro detekci povrchových vad. Nelze s ní zjistit problémy uvnitř materiálu, jako jsou vnitřní trhliny nebo zmetky, které nejsou na povrchu viditelné. Závislost na osvětlení a zkušenostech Úspěšnost vizuální zkoušky závisí na kvalitě osvětlení a zkušenostech kontrolora. Špatné osvětlení nebo nízká úroveň dovedností mohou vést k přehlédnutí některých vad. Není vhodná pro všechny materiály U materiálů, které mají drsný nebo nepravidelný povrch, může být obtížnější provádět efektivní vizuální kontrolu. Vizuální zkouška svaru je základní, ale velmi efektivní metodou pro kontrolu kvality svarových spojů. Ačkoliv má své limity, její rychlost, jednoduchost a nízké náklady ji činí neocenitelným nástrojem v oblasti svařování a výroby. Každý svářeč a inspektor by měl tuto metodu ovládat, aby zajistil, že každý svar bude vyhovovat požadovaným standardům bezpečnosti a kvality. Kapilární Zkouška (PT) Kapilární zkouška je metoda neničivého testování, která využívá schopnost kapilárního efektu (tedy schopnosti kapalin vzlínat do malých trhlin a pórů) k detekci povrchových vad na materiálu. Tato metoda je založena na aplikaci speciálních kapalin, které se dostanou do pórů a trhlin na povrchu testovaného materiálu, což následně umožní vizuální identifikaci defektů. Kapilární zkouška je velmi efektivní při hledání vad na povrchu materiálů, které jsou jinak obtížně viditelné, jako jsou mikroskopické trhliny nebo pory. Výhodou této zkoušky je její relativní jednoduchost, nízké náklady a rychlost provedení. Kapilární zkouška zahrnuje několik kroků, které musí být pečlivě dodrženy, aby byla dosažena přesná a spolehlivá hodnocení. Příprava povrchu Před samotnou aplikací kapilární kapaliny je nutné důkladně vyčistit povrch testovaného materiálu. To zahrnuje odstranění nečistot, mastnoty, olejů a jiných kontaminantů, které by mohly…

Deformace a vnitřní pnutí při svařování

11. 6. 2025 10. 8. 2025

Proč vznikají, jak je poznat, opravit a hlavně – jak jim předejít Při svařování dochází k intenzivnímu zahřívání materiálu, jeho tavení a následnému chladnutí. Tento proces způsobuje změny v objemu a rozměrech, které vedou ke svarovým deformacím a vzniku vnitřního pnutí. 📌 Pokud se těmto jevům nevěnuje dostatečná pozornost, může dojít k: pokroucení výrobku, snížení rozměrové přesnosti, vzniku prasklin nebo kolapsu konstrukce. Druhy deformací a vnitřního pnutí ✅ Deformace – viditelné změny tvaru, velikosti nebo rovinnosti dílu. ✅ Vnitřní pnutí – neviditelné síly uvnitř materiálu, které mohou způsobit prasknutí nebo zkroucení i po dokončení svaru. Druhy deformací Typ deformacePopisKde se vyskytujePodélné smrštěnízkrácení délky svaru v ose svaruna dlouhých spojíchPříčné smrštěnízmenšení šířky materiálu kolmo na svarkoutové svaryOhyb (ohnutí)prohnutí plechu nebo profilujednostranné svaryZvlnění (zkroucení)vlny nebo kroucení na rozměrných dílechtenké plechyRotační deformacestočení dílu okolo osypři nesymetrickém svařování trubekZborcení (kolaps)náhlé zhroucení geometrietenké profily, nevhodné pořadí svarů Druhy napětí TypPopisJak vznikáTypické projevyMožné následkyMateriály, kde je výskyt nejčastějšíTahové napětíVnitřní síly, které „táhnou“ materiál od sebePři chladnutí svaru a smršťování materiáluProtažení, zúžení svaru, mikrotrhlinyVznik trhlin, rozměrové odchylkyNerez, tenké uhlíkové plechyTlakové napětíSíly, které materiál stlačují do sebeNerovnoměrné chladnutí, přehřátí lokálních oblastíDeformace, vlněníVnitřní praskliny, kolaps tvaruU ocelí s vysokým tepelným roztahemZbytkové napětíNapětí, které zůstává i po ochlazení a dokončení svaruNepřesná montáž, nestejné svařováníNeviditelné, ale přítomné – projeví se při dalším obrábění nebo ohřevuZborcení, prasknutí, selhání v provozuOceli, slitiny titanu, litinyOhybové napětíVzniká při zakřivení nebo kroucení díluJednostranné svary, asymetrické uspořádáníProhnutí, kroucení, zvlněníŠpatná funkčnost dílu, nutnost opravyDlouhé plechy, rámy, profilyTorzní napětíKroucení kolem osy nebo diagonályNesouměrné svary u trubek, asymetrická konstrukceStočení, šikmé zkrouceníRozměrové chyby, nutnost přesného doladěníTrubkové rámy, konstrukce z uzavřených profilůTermické napětíNapětí způsobené extrémní změnou teplotySvařování bez předehřevu, rychlé ochlazeníLokální prohnutí, povrchové trhlinyKřehnutí materiálu, praskáníSlitiny hliníku, nerezová ocel, litinyMontážní napětí (mechanické)Vzniká nevhodným upnutím, sevřením nebo deformací před svařovánímŠpatné ustavení, nepřesné přípravkyNapětí při svařování, následné deformaceZborcení nebo prasknutí po uvolněníVšechny materiály, zejména při ruční montáži Jak deformace a pnutí vznikají Fyzikální příčina: Při zahřátí se kov roztahuje, při chladnutí smršťuje. Různé části dílu jsou zahřáté nerovnoměrně → vzniká napětí. V tuhé konstrukci nemá materiál kam „uhnout“, proto se prohne, zvlní nebo zkroutí. Přispívající faktory: příliš velký nebo dlouhý svar, nesymetrické svařování, velký přídavek tepla (např. vysoký proud, pomalý posuv), špatné upnutí nebo volné díly, svařování v nevhodném pořadí. Jak deformace a pnutí opravit Možnosti opravy po svařování: ZpůsobPopisPoznámkyOhnutí / zpětný ohybmechanické narovnáníjednoduché u plechůZavaření prasklinodstranění trhlin, přebroušení a znovu provařenínutno odstranit napětí předemŽíhání (normalizace)tepelná úprava pro uvolnění napětípro oceli, konstrukční prvkyLokální ohřev a chlazenícílená korekce deformacínáročné, ale účinné 📌 Opravy jsou často časově i finančně náročné – mnohem lepší je deformacím předejít. Jak předejít deformacím a pnutí ✅ Plánování je základ. OpatřeníJak pomáháSymetrické svařovánínapětí se rozloží rovnoměrněSprávné pořadí svarůsnižuje hromadění pnutíDělení svaru na úseky (stehování)minimalizuje deformaci během svařováníPoužití menšího tepelného vstupukratší svary, nižší proud, rychlejší posuvPředepnutí dílů (protikřivky)díl je svařen „proti deformaci“Použití přípravků a upínekfixace dílu během svařováníSvařování z obou stranrovnoměrné zatížení a napětíŽíhání před a po svařováníeliminuje vnitřní pnutí (zejména u silných dílů) Ukázka z praxe – co se může stát Příklad 1:Svařování tenké nerezové desky na rám. Příliš vysoký proud + jednostranný svar → deska se zvlnila jako vlnovka. 📌 Řešení: příště použít nižší proud, kratší svary, svařovat střídavě zleva a zprava, upevnit desku ve svěráku. Příklad 2:Dlouhá trubka s jednostranným svarovým spojem → po ochlazení se stočila o několik milimetrů. 📌 Řešení: svařovat z obou stran (např. kořen + výplň), případně použít předepnutí. Deformace a vnitřní pnutí jsou přirozeným důsledkem svařování, ale nemusí být nevyhnutelné. Pochopením fyziky procesu, správným plánováním a precizní technikou je možné jejich výskyt výrazně minimalizovat nebo úplně odstranit. Pamatuj:👉 Kvalitní svar není jen o tom, co je vidět – ale i o tom, co se děje uvnitř materiálu. Deset osvědčených zásad z praxe Tato infografika by měla být vizuálně rozdělena do 10 bodů – každý s ikonou/názorným obrázkem a krátkým vysvětlením. 1. Svařuj symetricky Prováděj svary rovnoměrně z obou stran konstrukce nebo v opačném pořadí, aby se napětí rozkládalo rovnoměrně. 2. Dodržuj správné pořadí svarů Začni ve středu nebo na strategickém místě a pokračuj střídavě do krajů. Při dlouhých spojích je výhodné postupovat „na přeskáčku“. 3. Dělej krátké svary a stehy Dlouhý souvislý svar má tendenci deformovat celý díl. Používej stehování a zkrácené svary, které postupně spojí celou plochu. 4. Využívej přípravky a upínání Pevné uchycení zabraňuje pohybu dílů během svařování. Používej svěráky, magnety, svěrky nebo svařovací šablony. 5. Předepínej díly Záměrně zakřiv díl opačným směrem (protikřivka), aby se po svaření narovnal. Vyžaduje zkušenost a výpočet. 6. Snižuj tepelný vstup Používej správné parametry: nižší proud, kratší délku svaru, rychlejší posuv. Minimalizuje přehřátí a napětí. 7. Využij sekvenční svařování Rozděl svary na několik částí. Nezavařuj celou délku najednou, ale po částech (střídavě a na více místech). 8. Žíhání nebo předehřev U silných nebo náchylných materiálů proveď předehřev před svařováním a/nebo následné žíhání, čímž uvolníš zbytkové napětí. 9. Vhodně zvol druh elektrody nebo metody Např. TIG má nižší tepelný vstup než MMA. Vol správnou metodu a průměr přídavného materiálu dle požadované přesnosti. 10. Kontroluj během svařování Po každé vrstvě nebo části svaru ověř, jestli nedošlo k deformaci. Pokud ano, proveď drobnou korekci hned – je to snazší než na konci. Závěr Deformace při svařování jsou přirozenou součástí celého procesu – kde je teplo, tam je pnutí a pohyb materiálu. Ale dobrý svářeč ví, že deformace se dají předvídat, řídit a hlavně – minimalizovat. Právě porozumění tomu, proč k deformacím dochází a jak se jim dá předcházet, je klíčem k udržení tvarové přesnosti, kvality a funkčnosti výrobku. Správná příprava, volba technologie, vhodné pořadí svárů, symetrie, upínání i následné tepelné zpracování – to vše hraje roli. A i když 100% odstranění deformací není vždy možné, cílem je je mít pod kontrolou a pracovat tak, aby výsledek splňoval požadavky zadání i praxe. Pamatuj – svařování není jen o spojování kovů, ale o kontrole síly, tepla a tvaru. A právě zvládnutí deformací ti pomůže posunout tvé svářečské dovednosti o úroveň výš.

Tabulka: Typy certifikovaných kurzů pro svářeče (EN ISO 9606-1 a související)

11. 6. 2025 12. 6. 2025

Název kurzuNormaMetodaMateriálPozice svařováníVýstupPlatnostCertifikovaný kurz MMA (elektroda)EN ISO 9606-1111uhlíková ocel / nerezPA – PE (všechny pozice)Kvalifikační zkouška svářeče (WPQ)2–3 roky (možnost prodloužení)Certifikovaný kurz MAG (aktivní plyn)EN ISO 9606-1135uhlíková ocelPA – PESvářečský certifikát dle ISO2–3 rokyCertifikovaný kurz MIG (inertní plyn)EN ISO 9606-1131hliník, slitinyPA – PECertifikát svářeče na MIG2–3 rokyCertifikovaný kurz TIG (wolfram)EN ISO 9606-1141nerez / hliník / uhlíková ocelPA – PECertifikát na TIG metodu2–3 rokyVíceprocesní kurz (kombinace metod)EN ISO 9606-1např. 111 + 135dle specifikacedle požadavkuCertifikace na více metod2–3 rokyKvalifikace pro tlaková zařízeníEN ISO 9606-1 + PED 2014/68/EUrůznéuhlíková ocel, nerez, CrMoPA – PFSvářečský průkaz pro tlakové systémy2 rokyKvalifikace pro nerezové potrubí (orbital/TIG)EN ISO 9606-1 + ISO 14732141 / automatnerezová ocelHL045 (trubky)Certifikace pro orbitální svařování2–3 rokyPřezkoušení svářeče (prodloužení platnosti)EN ISO 9606-1dle původní metodydle materiáludle rozsahu původního oprávněníPotvrzení o obnovení kvalifikaceKaždých 6 měsíců potvrzení, oficiální přezkoušení každé 3 roky Vysvětlivky k tabulce: EN ISO 9606-1 – základní norma pro kvalifikaci svářečů na tavné svařování kovových materiálů. WPQ (Welder Performance Qualification) – mezinárodně uznávaný certifikát o způsobilosti svářeče. Pozice PA – PE – označení poloh dle EN ISO 6947 (PA = vodorovná, PF = svislá nahoru, PE = nad hlavou apod.). Přezkoušení každých 6 měsíců – dle normy je potřeba pravidelné potvrzení o činnosti.

Kvalifikace svářeče

17. 6. 2025 11. 8. 2025

Ve světě svařování nestačí jen „umět držet hořák“ – pokud chceš pracovat na stavbách, v průmyslu nebo pro mezinárodní firmy, budeš potřebovat oficiální kvalifikaci svářeče. Ta je důkazem, že ovládáš nejen samotnou techniku, ale i bezpečnost, normy a správný technologický postup. Kvalifikace svářeče je profesní certifikát, který ti otevírá dveře k lepším zakázkám, vyšším výdělkům i práci v zahraničí. Zároveň je to potvrzení, že zvládáš určitou metodu, polohu, materiál a tloušťku – a že tvá práce splňuje přísná kritéria kvality. Proč je kvalifikace důležitá Aby ses mohl živit jako svářeč, potřebuješ nejen šikovné ruce, ale i platný certifikát (tzv. „svářečský průkaz“). Tento dokument potvrzuje, že: ovládáš konkrétní svařovací metodu, rozumíš bezpečnostním pravidlům, umíš číst výkresy a znáš základy technologie, umíš vytvořit bezpečný a pevný svar, který splňuje normy. Firmy i kontrolní úřady vyžadují, aby každý svářeč pracoval v souladu s evropskými normami. Bez kvalifikace tě na stavbu, dílnu nebo do výroby prostě nepustí – nebo jen za velmi omezených podmínek. Typy kvalifikací Kvalifikace se vydávají podle svařovací metody, materiálu, polohy svaru, a často i podle použití (např. potrubí, konstrukce, tlakové nádoby). Nejčastější kvalifikace podle metody: 🔢 Kód / Zkratka🔧 Metoda svařování📄 Norma🔩 Materiály📘 Typické použití111MMA – obalená elektrodaEN ISO 9606-1Ocel, nerez, duplex, hliníkStavby, opravy, konstrukce114Samoobalovaný trubičkový drátEN ISO 9606-1OcelSvařování venku, montáže131MIG – inertní plynEN ISO 9606-2Hliník, měď, nerezová ocel, duplexAutomobilový, potravinářský průmysl135 / 136MAG – aktivní plyn / trubičkový drátEN ISO 9606-1Ocel, nerezová ocel, duplexVýroba, průmysl, těžké konstrukce141TIG – wolframová elektrodaEN ISO 9606-1 až -5Ocel, nerez, titan, hliník, duplexPotrubí, jemná výroba, tlakové nádoby311Plamenové svařováníEN ISO 9606-1Ocel, měďInstalatérství, opravy, údržba-Pájení (tvrdé / měkké)EN ISO 13585Měď, mosaz, hliníkKlimatizace, elektro, potrubí-Automatické / mechanizované svařováníEN ISO 14732Dle postupuSériová výroba, průmyslové linky-Robotické svařováníEN ISO 14732Ocel, nerez, hliníkPrůmyslová výroba, automobilový průmysl-Orbitální svařováníEN ISO 14732 + výrobceNerez, titan, speciální slitinyPotravinářství, farmacie, plynovody, clean-room sektory-Laserové svařováníPodle EN ISO 4063 (proces č. 52)Ocel, nerez, hliník, slitinyElektronika, automotive, přesná výroba-Tlakové nádoby a potrubíPED, EN 13445, AD 2000Nerez, uhlíková ocelChemický, energetický a potravinářský průmysl-Certifikát operátora (WOP)EN ISO 14732Dle zařízeníObsluha automatů a robotů-Certifikát vizuální kontroly (VT)EN ISO 9712 / EN 1090-Kontrola svarů a konstrukcí Dále se dělí podle: Materiálů – např. uhlíková ocel, nerez, hliník, měď Tvaru dílu – plech nebo trubka Polohy svaru – vodorovná, svislá, stropní apod. Tloušťky materiálu – např. 1–3 mm, 3–12 mm, 12+ mm Normy: EN ISO 9606-1 – nejčastější norma pro ruční svařování oceli EN ISO 14732 – pro operátory automatického nebo mechanizovaného svařování Další normy pro nerez (9606-1), hliník (9606-2), měď (9606-3), titan atd. Příprava na certifikaci Příprava na certifikaci zahrnuje nejen teoretické znalosti o svařovacích metodách, materiálech a bezpečnosti, ale také praktické dovednosti. Uchazeči musí prokázat schopnost pracovat s různými svařovacími technikami, jako jsou MIG, MAG, TIG nebo MMA. Příprava na certifikaci by měla zahrnovat intenzivní školení a praxi, aby svářeč zvládl všechny aspekty svařování, včetně správného nastavení parametrů a kontroly kvality svaru. Kromě toho je důležité se seznámit s normami, které se vztahují k příslušné metodě svařování. Certifikace obvykle zahrnuje písemný test a praktickou zkoušku, která ověřuje dovednosti v reálných podmínkách. Úspěšná certifikace zvyšuje šance na získání lepších pracovních příležitostí a je důležitým krokem v profesním růstu každého svářeče. Svářečská škola Teoretická část: Zásady bezpečnosti při svařování Přehled svařovacích metod Základní znalosti o materiálech a přídavných materiálech Ochranné plyny Typy vad svarů a jak jim předejít Čtení jednoduchých výkresů Svarové značky a polohy Praktická část: Nácvik konkrétní metody (např. TIG nebo MAG) Nastavení stroje, práce s materiálem Svařování zkušebního vzorku dle normy Důraz na kvalitu, čistotu a dodržení parametrů Autorizované zkušební osoby nebo centra Příprava zkušebního kusu – materiál, pozice a tloušťka podle toho, co chceš získat. Svařování – pod dohledem hodnotitele nebo podle tvých hotových zkušebních výrobků a přesně dle normy. Kontrola svaru – visuální, zkouška lámáním nebo ohýbáním, tlaková zkouška, rentgen, zkouška ultrazvukem. Vydání certifikátu – pokud projdeš, dostaneš průkaz s přesným popisem tvé kvalifikace. Platnost certifikátu Většinou 2 až 3 roky, některé typy certifikací jsou platné i doživotně Aby zůstal platný, musíš každých 6 měsíců doložit, že metodu aktivně používáš Pokud přestaneš svařovat nebo přejdeš na jiný typ práce, certifikát propadá a musíš jít na přezkoušení Jak vypadá kvalifikační průkaz Obsah certifikátu: Tvé údaje Norma Metoda Druh proudu a polarity Plech / Trubka Skupina materiálu Typy přídavného materiálu Ochranné plyny Pomocné materiály Tloušťka zkušebního kusu Vnější průměr trubky Poloha svařování Ostatní detaily svaru Datum zkoušky a platnost Razítko certifikační autority Co když chci více kvalifikací? To je běžné – profesionální svářeči mají často více průkazů pro různé metody a materiály. Umožňuje to pracovat na více projektech, vydělat si víc a být pro firmu hodnotnější. Čím víc kvalifikací máš, tím větší šanci máš získat lepší práci, vyšší plat a jistotu v oboru. Nezůstávej jen u jedné metody – rozšiř si znalosti na TIG, MAG, MMA nebo plamen. Když umíš svařovat i nerez, hliník nebo trubky, jsi pro zaměstnavatele mnohem cennější. Získáš přístup k mezinárodním projektům, kde se často vyžaduje víc druhů certifikací. Kromě základních metod si můžeš udělat i specializace: pájení, tvrdé navařování, nebo automatizované svařování. Kvalifikace podle normy EN ISO 9606-1 lze skládat opakovaně a postupně přidávat další rozsahy. Máš tak možnost si postavit kariéru, ne jen „mít práci“. Navíc – rozšíření kvalifikace často trvá jen pár dní a výsledek se ti rychle vrátí. Získej výhodu oproti ostatním a ukaž, že to se svářením myslíš vážně. Více kvalifikací = více příležitostí. Jednoduchá rovnice. Kvalifikace není jen razítko – je to tvůj odborný podpis, který potvrzuje, že děláš kvalitní a bezpečnou práci. Svářečství není jen práce – je to řemeslo, které se neustále vyvíjí. Nové materiály, moderní metody, automatizace i přísnější normy vyžadují, aby byl svářeč vždy o krok napřed. Získávání dalších certifikátů otevírá dveře k lepším projektům, vyšší mzdě i práci v zahraničí. Svařování je obor, který sahá od tenkých nerezových trubek až po podvodní a orbitální svařování, od ruční práce po robotiku a CNC technologie. Ten, kdo se vzdělává, má jistotu, že nezůstane pozadu a vždy najde uplatnění. Neustálé zlepšování dává práci smysl, motivaci a hrdost. Svářeč, který se rozvíjí, není jen „dělník“ – je odborník, kterého si ostatní váží. Závěr Kvalifikace svářeče není jen papír – je to klíč k lepší…

PORADENSTVÍ

CLUB WAEU

Kontakt?

Komunita svářečů