Přídavné materiály jsou klíčovou součástí procesu svařování, protože pomáhají spojit dva nebo více kovových dílů dohromady tak, aby vytvářely pevný a odolný spoj. Přídavné materiály mohou mít formu drátů, tyček, elektrod nebo trubičkových drátů, přičemž jejich chemické složení se přizpůsobuje základnímu materiálu a požadavkům na mechanické vlastnosti svaru.
Hlavní funkce přídavných materiálů:
Tvorba svarového spoje – tavením přídavného materiálu vzniká homogenní spoj mezi svařovanými díly.
Ovlivnění mechanických vlastností svaru – správná volba přídavného materiálu ovlivňuje pevnost, houževnatost a odolnost svaru proti opotřebení.
Zajištění ochrany svarového spoje – některé přídavné materiály obsahují složky, které chrání svar proti oxidaci a dalším nežádoucím jevům.
Minimalizace deformací a vad svaru – použití vhodného přídavného materiálu snižuje riziko trhlin, pórů a dalších defektů.
Přídavné materiály musí být pečlivě vybírány podle typu svařovací metody, druhu základního materiálu a požadavků na kvalitu a trvanlivost svaru.
Rozdíl mezi přídavným materiálem a základním materiálem
Základní materiál je kov, který se svařuje, zatímco přídavný materiál je kovová složka, která se přidává do svarové lázně a spojuje svařované díly. Výběr správného přídavného materiálu je zásadní pro dosažení kvalitního svarového spoje.
Faktory ovlivňující kompatibilitu přídavného materiálu se základním materiálem:
Chemické složení – přídavný materiál by měl být kompatibilní s chemickým složením základního materiálu, aby se předešlo nežádoucím reakcím a oslabení svaru.
Mechanické vlastnosti – pevnost, houževnatost a pružnost svaru musí odpovídat požadavkům aplikace.
Tepelné vlastnosti – některé materiály mají vyšší citlivost na tepelné namáhání, což ovlivňuje jejich svařitelnost.
Odolnost vůči korozi – pro aplikace v agresivních prostředích je nutné volit přídavné materiály s vysokou odolností proti korozi.
Při nesprávném výběru přídavného materiálu může dojít ke vzniku trhlin, pórů nebo oslabení svarového spoje, což může vést k selhání konstrukce.
Vliv přídavného materiálu na kvalitu svaru
Použití správného přídavného materiálu výrazně ovlivňuje kvalitu svaru. Nevhodný výběr přídavného materiálu může způsobit vady svaru, sníženou pevnost nebo dokonce selhání spoje.
Nejčastější vady svaru způsobené nevhodným přídavným materiálem:
Pórovitost – vzniká při nesprávné chemické kompatibilitě nebo nedostatečné ochraně svaru.
Trhliny v svaru – mohou být způsobeny rozdílnou tepelnou roztažností mezi základním a přídavným materiálem.
Slabý spoj – vzniká při použití přídavného materiálu s nízkou pevností nebo nesprávnou metalurgií.
Nerovnoměrné tuhnutí svaru – některé přídavné materiály mohou způsobit nadměrné vnitřní pnutí a deformace.
Jak dosáhnout nejvyšší kvality svaru?
Používat certifikované přídavné materiály – výrobci přídavných materiálů podléhají přísným normám, které zajišťují konzistentní kvalitu.
Zohlednit typ ochranného plynu – ochranné plyny mají zásadní vliv na stabilitu svarové lázně a chemické složení svaru.
Správně skladovat přídavné materiály – vlhkost a nečistoty mohou negativně ovlivnit kvalitu svaru.
Dodržovat doporučené svařovací parametry – teplota, rychlost svařování a předehřev mají vliv na výslednou kvalitu svaru.
Tento modul slouží jako základ pro pochopení role přídavných materiálů ve svařování. V dalších modulech se podíváme na jednotlivé typy přídavných materiálů podle metod svařování a základních materiálů.
Přídavné materiály podle svařovacích metod
Přídavné dráty pro MIG/MAG svařování (GMAW)
MIG/MAG svařování (Metal Inert Gas / Metal Active Gas) je metoda, která využívá přídavný drát jako elektrodu a ochranný plyn k zabránění oxidaci svaru. Rozdíl mezi MIG a MAG spočívá v použitém plynu: MIG využívá inertní plyny (argon, helium), zatímco MAG aktivní plyny (CO2 nebo směsi argonu a CO2).
Hlavní typy přídavných materiálů pro MIG/MAG:
Plné dráty – používané pro uhlíkovou, nerezovou a hliníkovou ocel.
Trubičkové dráty s tavidlem – vhodné pro svařování bez ochranného plynu.
Nízkolegované a vysokolegované dráty – určené pro speciální aplikace.
Použití vhodného přídavného materiálu ovlivňuje kvalitu svaru, jeho pevnost a odolnost proti korozi.
Přídavné dráty a tyčky pro TIG svařování (GTAW)
TIG svařování (Gas Tungsten Arc Welding) využívá netavnou wolframovou elektrodu a ochranný plyn, obvykle argon. Tento proces je obzvláště vhodný pro vysoce kvalitní svary a vyžaduje ruční podávání přídavného materiálu.
Typy přídavných materiálů pro TIG:
Nerezové tyčky – ER308L, ER316L pro chemicky odolné aplikace.
Hliníkové slitiny – ER4045, ER5356 pro lehké konstrukce.
Titanové a niklové slitiny – využití v letectví a chemickém průmyslu.
TIG metoda je vhodná pro tenké materiály a precizní práci.
Elektrodové přídavné materiály pro MMA svařování (SMAW)
MMA svařování (Manual Metal Arc Welding) využívá obalené elektrody, které při tavení tvoří ochrannou strusku a plyn. Tato metoda je univerzální a vhodná pro venkovní i průmyslové aplikace.
Typy elektrod podle obalu:
Rutilové elektrody – snadno zapalovatelné, vhodné pro všechny polohy.
Bazické elektrody – vysoce houževnaté, ideální pro dynamicky namáhané konstrukce.
Celulózové elektrody – vysoká průraznost, vhodné pro potrubí.
Správný výběr elektrody ovlivňuje pevnost svaru a jeho dlouhodobou stabilitu.
Plněné trubičkové dráty pro FCAW svařování
Flux Cored Arc Welding (FCAW) je metoda podobná MIG/MAG, ale využívá trubičkové dráty s tavidlem. Tyto dráty mohou být samoochranné nebo používat dodatečný ochranný plyn.
Hlavní výhody plněných drátů:
Vyšší produktivita než u MMA elektrod.
Možnost svařování v nechráněném prostředí.
Lepší penetrace svaru a vyšší odolnost proti porůám.
Použití těchto drátů je ideální pro těžké konstrukce, stavbu lodí a průmyslové aplikace.
Podtavné dráty a přídavné materiály pro SAW svařování
Submerged Arc Welding (SAW) je metoda, kde se přídavný drát taví pod vrstvou tavidla, které chrání svarovou lázeň.
Klíčové vlastnosti SAW:
Použití v těžkém průmyslu – loděnice, potrubí, mosty.
Vysoká produktivita – vhodné pro dlouhé a silné svary.
Výborná kvalita svaru – hluboká penetrace a minimální rozstřik.
Použití podtavných drátů a tavidel zajišťuje vysokou kvalitu svarů pro průmyslové aplikace.
Přídavné materiály podle základního materiálu
Uhlíkové oceli jsou nejčastějším materiálem používaným ve svařování. Přídavné materiály pro svařování uhlíkových ocelí se volí podle pevnostních požadavků a složení základního materiálu.
Nejčastější typy přídavných materiálů:
MIG/MAG dráty: ER70S-6, ER70S-3 pro konstrukční oceli.
Obalené elektrody: E6013 pro univerzální použití, E7018 pro větší pevnost a houževnatost.
Plněné trubičkové dráty: E71T-1 pro vysokou efektivitu svařování.
Při volbě přídavného materiálu je důležité zvážit způsob zatěžování spoje a jeho odolnost proti korozi.
Přídavné materiály pro nerezové oceli
Nerezové oceli jsou vysoce odolné proti korozi a teplotěm. Přídavné materiály pro jejich svařování jsou obvykle na bázi chrom-niklových slitin.
Nejčastější typy přídavných materiálů:
MIG/TIG dráty: ER308L pro austenitické nerezové oceli.
Obalené elektrody: E308L-16 pro konstrukce vystavené chemickému zatěžení.
Při svařování nerezových ocelí je nutné dbát na minimalizaci tepelného ovlivnění a zabránit oxidaci svaru.
Přídavné materiály pro hliník a jeho slitiny
Hliníkové slitiny se vyznačují vysokou pevností při nízké hmotnosti. Jejich svařování vyžaduje speciální přídavné materiály s odpovídající strukturou.
Nejčastější typy přídavných materiálů:
TIG/MIG dráty: ER4045, ER5356 pro slitiny s hořčíkem.
Správná volba ochranného plynu (argon nebo směs heliu) je klíčová pro kvalitu svaru.
Přídavné materiály pro nikl a niklové slitiny
Nikl a jeho slitiny se používají ve vysokoteplotních a korozně namáhaných prostředích.
Nejčastější typy přídavných materiálů:
TIG/MIG dráty: ERNiCrMo-3 pro vysokoteplotní aplikace.
Nikl vyžaduje speciální postupy při svařování kvůli náchylnosti k praskání.
Přídavné materiály pro měď, titan a speciální materiály
Měď, titan a další speciální materiály vyžadují přesné postupy a vhodné přídavné materiály.
Nejčastější typy přídavných materiálů:
TIG/MIG dráty: ECuSn pro měď, ERTi-1 pro titan.
Svařování těchto materiálů vyžaduje ochranu proti oxidaci a precizní přístup.
Přídavné materiály pro svařování litiny
Litinové konstrukce jsou křehké a svařování vyžaduje speciální přídavné materiály s vysokou odolností proti praskání.
Nejčastější typy přídavných materiálů:
Obalené elektrody: ENiFe-CI, ENi-CI pro litinu.
Správné předehřátí a pomalé chladnutí jsou klíčové pro prevenci praskání svaru
Značení a normy přídavných materiálů
Značení přídavných materiálů podle AWS (American Welding Society)
AWS (American Welding Society) je celosvětově uznávaný standard pro svařovací materiály, který definuje označení různých typů přídavných materiálů.
Příklad značení podle AWS:
ER70S-6 (přídavný drát pro MIG/MAG svařování uhlíkových ocelí):
E – elektroda
R – svařovací drát
70 – minimální pevnost v tahu (70 000 psi)
S – pevnostní skupina drátu
6 – chemické složení a složení ochranného plynu
E6013 (obalená elektroda pro MMA svařování):
E – elektroda
60 – minimální pevnost v tahu (60 000 psi)
1 – možnost svařování ve všech polohách
3 – typ obalu elektrody (rutilový obal)
Značení podle ISO a EN norem
Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) a evropská norma (EN) stanovují standardy pro značení přídavných materiálů, které jsou v souladu s průmyslovými požadavky.
Příklad značení podle ISO/EN:
ISO 14341-A G3Si1 (drát pro svařování uhlíkových ocelí)
ISO 14341-A – norma pro dráty pro svařování uhlíkových ocelí
G – drát určený pro ochranný plyn
3Si1 – chemické složení drátu (množství křemíku a manganu)
ISO 2560-A E 42 4 B 32 H5 (bazická elektroda pro MMA svařování)
ISO 2560-A – norma pro obalené elektrody
E – elektroda
42 – minimální mez kluzu (420 MPa)
4 – vrubová houževnatost při nízkých teplotách
B – bazické obložení elektrody
32 – svařovací polohy
H5 – obsah difuzního vodíku (maximálně 5 ml na 100 g kovu)
Rozdělení přídavných materiálů podle chemického složení
Chemické složení přídavných materiálů je klíčové pro dosažení požadovaných vlastností svaru.
Hlavní skupiny přídavných materiálů:
Uhlíkové oceli – standardní materiály pro běžné konstrukce.
Nerezové oceli – chrom-niklové slitiny odolné proti korozi.
Hliníkové slitiny – lehké a pevné materiály pro letecký a automobilový průmysl.
Nikl a jeho slitiny – vysokoteplotní a korozně odolné materiály.
Speciální slitiny – titan, měď a další materiály pro speciální aplikace.
Správná volba chemického složení přídavného materiálu ovlivňuje nejen pevnost svaru, ale také jeho odolnost proti korozi a jiným škodlivým vlivům.
Jak číst technické listy a specifikace přídavných materiálů
Každý přídavný materiál má technický list, který obsahuje důležité informace pro správný výběr a použití.
Klíčové informace v technických listech:
Chemické složení – obsah uhlíku, chromu, niklu a dalších prvků.
Mechanické vlastnosti – pevnost v tahu, mez kluzu, vrubová houževnatost.
Svařovací parametry – doporučená proudová zatížení, polohy svařování.
Podmínky skladování – vlhkost, teplotní podmínky.
Porozumění technickým listům je klíčové pro dosažení optimální kvality svaru a dlouhodobé spolehlivosti spoje.
Tento modul poskytuje detailní přehled o značení a normách přídavných materiálů. V dalším modulu se zaměříme na mechanické a fyzikální vlastnosti přídavných materiálů.
Fyzikální a mechanické vlastnosti přídavných materiálů
Vliv složení drátu na mechanické vlastnosti svaru
Chemické složení přídavných materiálů přímo ovlivňuje mechanické vlastnosti svaru. Správný výběr materiálu zajišťuje požadovanou pevnost, houževnatost a odolnost proti korozi.
Hlavní prvky ovlivňující mechanické vlastnosti svaru:
Uhlík (C) – zvýšení pevnosti, ale snížení houževnatosti a svařitelnosti.
Chrom (Cr) – zvyšuje odolnost proti korozi a pevnost.
Nikl (Ni) – zlepšuje houževnatost a korozní odolnost.
Mangan (Mn) – zvyšuje pevnost a odolnost proti opotřebení.
Molybden (Mo) – zvyšuje pevnost a odolnost proti vysokým teplotám.
Nevhodné složení přídavného materiálu může způsobit vady svaru, jako jsou praskliny nebo pórovitost.
Houževnatost, pevnost v tahu a odolnost proti korozi
Tyto vlastnosti jsou klíčové pro dlouhodobou životnost svaru a jeho schopnost odolávat zatěžení.
Houževnatost
Houževnatost určuje schopnost svaru absorbovat energii před lomem. Materiály s vysokou houževnatostí jsou vhodné pro aplikace, kde je svar vystaven rázovému zatěžení.
Pevnost v tahu
Pevnost v tahu je měřítko maximálního napětí, které svar vydrží před prasknutím.
Vyšší pevnost v tahu – výhodná pro těžké konstrukce.
Nižší pevnost v tahu – používá se u flexibilnějších aplikací.
Odolnost proti korozi
Koroze může způsobit oslabení svaru a selhání konstrukce. Přídavné materiály s vysokým obsahem chromu, niklu a molybdenu poskytují vynikající odolnost proti korozi.
Tepelné zpracování a jeho vliv na přídavný materiál
Tepelné zpracování po svařování může zlepšit nebo zhoršit vlastnosti svaru v závislosti na typu materiálu a podmínkách provozu.
Důležité procesy tepleného zpracování:
Žíhání – redukce vnitřního napětí a zlepšení houževnatosti.
Kalení a popouštění – zvyšení pevnosti a tvrdosti.
Normalizace – vytvoření homogenní mikrostruktury.
Nevhodné teploty nebo doba ohřevu mohou způsobit změnu mikrostruktury a snížení pevnosti svaru.
Jak přídavné materiály ovlivňují mikrostrukturu svaru
Mikrostruktura svaru určuje mechanické vlastnosti, odolnost proti korozi a životnost spoje. Přídavné materiály mění mikrostrukturu svaru na základě obsahu legujících prvků a teploty tavení.
Typy mikrostruktur svaru:
Feritická – vysoká pevnost, ale nízká houževnatost.
Austenitická – dobrá houževnatost a odolnost proti korozi.
Martenzitická – extrémně tvrdá, ale málo houževnatá.
Bainitická – vyvážený poměr mezi pevností a houževnatostí.
Výběr správného přídavného materiálu
Jak určit vhodný přídavný materiál pro daný základní materiál
Správný výběr přídavného materiálu je klíčový pro dosažení pevného a kvalitního svaru. Přídavný materiál by měl být kompatibilní s chemickým složením základního materiálu a měl by splňovat mechanické požadavky na konečný spoj.
Kritéria pro výběr přídavného materiálu:
Chemická kompatibilita – odpovídající složení pro zajištění homogenního svaru.
Mechanické vlastnosti – pevnost, houževnatost a tvrdost spoje.
Tepelné vlastnosti – odpovídající bod tavení a tepelná roztažnost.
Koroze a chemická odolnost – zejména u agresivních prostředí.
Správný výběr zajistí pevnost svaru a jeho dlouhou životnost.
Jak vybrat přídavný drát podle požadavků na pevnost a odolnost svaru
Pevnost svaru se odvíjí od druhu použitého přídavného drátu. Každý materiál má specifické vlastnosti, které je třeba zohlednit při výběru.
Typy přídavných drátů podle pevnosti:
Uhlíkové oceli – např. ER70S-6 (středně pevnostní), vhodný pro stavebnictví.
Nerezové oceli – např. ER308L pro vysokou odolnost proti korozi.
Hliníkové slitiny – ER4045 pro vysokou pevnost a odolnost proti oxidaci.
Speciální slitiny – niklové a titanové dráty pro extrémně namáhané aplikace.
Pro každou aplikaci je nutné zvážit, jaké zatěžení bude svar muset snést a v jakém prostředí bude použit.
Vliv ochranných plynů na přídavný materiál
Použití ochranných plynů má zásadní vliv na kvalitu svaru a chování přídavného materiálu. Ochranné plyny zabraňují oxidaci a ovlivňují proces tavení.
Běžně používané ochranné plyny:
Argon (Ar) – pro TIG a MIG svařování, vhodný pro nerez a hliník.
Oxid uhličitý (CO₂) – používaný při MAG svařování, poskytuje hluboký průvar.
Směsi Ar/CO₂ – kombinace pro lepší stabilitu oblouku a menší rozstřik.
Helium (He) – zvyšuje teplotu oblouku, používá se pro vysokoteplotní aplikace.
Správný výběr ochranného plynu zajistí kvalitní svar bez defektů.
Jaké faktory ovlivňují výběr přídavného materiálu?
Při rozhodování o výběru přídavného materiálu je nutné zvážit různé faktory.
Klíčové faktory:
Typ základního materiálu – uhlíková ocel, nerez, hliník atd.
Svařovací metoda – TIG, MIG/MAG, MMA, FCAW.
Mechanické požadavky – pevnost, houževnatost, tvrdost.
Prostředí použití – korozní, vysokoteplotní, mechanicky namáhané.
Dostupnost a cena – některé přídavné materiály jsou dražší nebo hůře dostupné.
Zohlednění těchto faktorů pomáhá optimalizovat svařovací proces a minimalizovat vady svaru.
Skladování a manipulace s přídavnými materiály
Jak správně skladovat přídavné materiály pro svařování
Správné skladování přídavných materiálů je klíčové pro zachování jejich vlastností a kvality svaru. Nesprávné skladování může způsobit absorpci vlhkosti, oxidaci nebo kontaminaci, což negativně ovlivní kvalitu svaru.
Základní pravidla pro skladování:
Udržujte materiály v suchu – vlhkost je hlavním nepřítelem svarových materiálů.
Používejte hermeticky uzavřené obaly – zabraňují kontaminaci nečistotami.
Skladujte materiály v určených prostorech – nejlépe v temperovaných a suchých místnostech.
Před použitím zkontrolujte stav drátů a elektrod – zda nejsou zoxidované nebo mechanicky poškozené.
Sušení elektrod – proč je důležité a jak jej provádět?
Obalené elektrody mohou při nesprávném skladování absorbovat vlhkost, což způsobuje pórovitost svaru a vznik vodíkových trhlin. Proto je nutné elektrody pravidelně sušit.
Postup sušení elektrod:
Předehřev – Elektrody by měly být ohřáty na 100-150 °C po dobu 30-60 minut.
Hlavní sušení – Elektrody by se měly sušit podle typu:
Bazické elektrody: 300-400 °C po dobu 1-2 hodin.
Rutilové elektrody: 150-250 °C po dobu 1 hodiny.
Celulózové elektrody: Sušení se obvykle nedoporučuje, aby nedošlo k poškození obalu.
Uchovávání po sušení – Elektrody by měly být ihned umístěny do sušicích boxů při 100-150 °C, aby si udržely suchost.
Nesprávně usušené elektrody mohou způsobit vady svaru, proto je nutné dodržovat předepsané postupy.
Ochrana přídavných materiálů před kontaminací (vlhkost, mastnoty, oxidace)
Přídavné materiály mohou být citlivé na kontaminaci, která ovlivňuje kvalitu svaru. Hlavní rizika při manipulaci a skladování jsou:
Rizika kontaminace:
Vlhkost – způsobuje pórovitost a praskliny ve svaru.
Mastnoty a oleje – mohou způsobit nečistoty ve svaru a nedostatečnou fúz.
Oxidace – dráty a elektrody s rzi mohou způsobit defekty svaru.
Jak zabránit kontaminaci?
Používat rukavice při manipulaci s elektrodami a dráty.
Uchovávat materiály v suchu a uzavřených obalech.
Dráty a elektrody skladovat mimo chemické prostředky.
Před svařováním provést vizuální kontrolu materiálu.
Jak testovat kvalitu přídavných materiálů před použitím
Před zahájením svařovacího procesu je nutné ověřit kvalitu použitých přídavných materiálů.
Metody testování kvality:
Vizuální kontrola – zkontrolujte, zda nejsou elektrody nebo dráty poškozeny, zkorodovány nebo znečistěné.
Mechanické testy – zkušební svar pro ověření pevnosti a fúzové kvality.
Chemická analýza – laboratorní testy složení drátu nebo elektrody.
Test na vlhkost – speciální testy na obsah difuzního vodíku v elektrodách.
Pravidelné testování zajistí vysokou kvalitu svaru a minimalizuje riziko vad.
Nejčastější chyby při výběru a používání přídavných materiálů
Jaké chyby dělají svářeči při výběru přídavného materiálu?
Nevhodný výběr přídavného materiálu může vést k nekvalitním svarům, snížení pevnosti spoje a vzniku vad. Mezi nejčastější chyby patří:
Běžné chyby:
Použití nesprávného materiálu – svářeči často vybírají přídavný materiál podle ceny namísto mechanických vlastností.
Nesprávné chemické složení – nekompatibilita mezi přídavným a základním materiálem.
Ignorování normativních požadavků (AWS, ISO, EN) – volba materiálů, které neodpovídají požadovaným normám.
Nedostatečné sušení elektrod – vede k absorpci vlhkosti a zvyšení obsahu vodíku ve svaru.
Použití starých, zoxidovaných nebo kontaminovaných materiálů – zhoršená kvalita svaru a větší riziko defektů.
Svářeči by měli pečlivě volit přídavné materiály podle typu svařovaného materiálu, aplikace a normativních požadavků.
Co způsobuje pórovitost, praskání a jiné vady svaru?
Přídavné materiály mohou ovlivnit vznik vad svaru. Správný výběr a manipulace s nimi je klíčová pro zabránění těchto defektů.
Nejčastější vady svaru způsobené přídavným materiálem:
Pórovitost – způsobena vlhkostí v přídavném materiálu, kontaminací nebo nedostatečnou ochranou svaru plynem.
Trhliny – vznikají při použití nesprávného chemického složení nebo nesprávného předehřátí.
Studené spoje – vznikají, pokud je teplota svarové lázně příliš nízká nebo pokud je svařovací průd velký.
Pronikání strusky do svaru – způsobeno nesprávným vedením svaru nebo nevhodným typem elektrody.
Nerovnoměrné tavení – může nastat při použití nekvalitního přídavného materiálu.
Tyto vady mohou způsobit sníženou pevnost svaru, proto je nutné dodržovat správné postupy při výběru a manipulaci s přídavnými materiály.
Jak přídavné materiály ovlivňují svařovací proces?
Přídavné materiály hrají klíčovou roli v procesu svařování, protože ovlivňují stabilitu oblouku, kvalitu svaru i efektivitu celého procesu.
Faktory ovlivňující svařovací proces:
Chemické složení – správná kombinace prvků zajišťuje optimální metalurgické vlastnosti svaru.
Forma a průměr přídavného materiálu – silnější dráty mohou vyžadovat větší proudové zatížení.
Příprava povrchu – čisté materiály zajistí lepší fúzování a pevnost svaru.
Skladování a manipulace – vlhkost a nečistoty mohou způsobit vady svaru.
Použitý ochranný plyn – nesprávná volba může způsobit oxidaci svaru nebo zhoršenou stabilitu oblouku.
Pochopení vlivu přídavných materiálů na svařovací proces pomáhá zlepšit kvalitu svaru a zvýšit efektivitu práce.
KATALOGY VÝROBCŮ JIŽ BRZY U NÁS NA WEBU
